Můj druhý blog TADY  




Zasnoubena s nocí - první kapitola

13. června 2010 v 20:59 | Saili.chan
Ano přátelé dávám to sem xD sice sem dostala jen jednu odpovědět ale s kladnou odpovědí takže to sem prstě dám a je mi jedno že to nějak nesouvisí s Anime xD pstě je to moje tvorba a ja to nemám kam jinam dát xDDD

1
Celá první kapitola -> klik na celý článek ;)


- Kapitola první ^-^
   Stála jsem někde u nějaké zdi. Všude kolem mě byly stromy. Na nebi zářil měsíc ale já jsem nebyla unavené, ba naopak. Byla tam tma jako v pytli, ale já přesto viděla jako za dne. Bylo to pro mě velmi zvláštní, měla jsem zvláštní pocit. Rychle jsem kmitla pohledem kolem sebe. Všude bylo liduprázdno a mrtvo. Snad jen ten měsíc žil. Ale najednou, kousek ode mě, dál v husté tmě mezi stromy…Pohyb! Skoro bych ho ani nezaznamenala. Byl tak nečekaný a rychlí že snad i ostříží oko by mělo problém. Ale já jsem nebyla ostříž. Měla jsem pocit jako kdybych byla něco víc. Moje tělo zareagovalo velmi rychle a než jsem se nadála stála sem směrem k tomu místu. U jednoho smrku, hluboko ve stínu, stála vysoká osoba. Zřejmě bych si jí ani nevšimla kdyby se jí v té tmě neblýskalo obočí. Byly to sice jen něžné záblesky ale nebylo možné si jich nevšimnout. Přiznám se, vyděsilo mě to, a ne jen málo, a proto nebyl čas na myšlenky. O krok jsem ucouvla. Ať to byl kdokoliv, měla jsem z něj špatný pocit. Dotyčný si zřejmě všiml ucouvnutí protože vyšel ze stínů stromu přímo do měsíčního světla. Nemohla jsem si pomoct ale obočí mi vyletělo vzhůru. Nikoho podobného jsem v životě neviděla. Byl to kluk zhruba mého věku (+-16,17). Měl neposedné tmavé vlasy a černé a hluboké oči. Byl velmi vysoký. Ale jedna věc mě na něm zaujala nejvíc. Zvláštní tetování které se mu táhlo nad pravým obočím.
"Moonlight McAlerrová…" zašeptal. Musím přiznat že tak krásný hlas jsem v životě neslyšela.
"Moon Weldenvardenová…" automaticky jsem ho opravila. Moonlight bylo sice pěkné jméno ale už víc jak šest let mi tak nikdo neřekl (kromě matky když se na mě naštvala, samozřejmě), a připadala jsem si víc Weldenvardenová po své babičce než McAlerrová po svém pošahaném fotrovy a matce.
"Moon Weldenvardenová…" okamžitě se opravil a skoro neznatelně se usmál (jak nádherný to měl úsměv *-*) . "Zvolila si tě půlnoc za svoji Dceru. Vyčkej na znamení od Vyvolených." Pronesl věštecky a zadíval se mi do očí. Neříkám že jsem se ho bála a všechno ve mně na mě řvalo abych zdrhla. Zdrhnout jsem rozhodně nechtěla ale nemohla jsem si pomoct a opět jsem ucouvla dozadu. Samozřejmě k vzhledem k mému štěstí tam byla zeď na kterou sem se skoro nalepila.
"Moon……" zašeptal bolestně. Počkat, bolestně? Co jsem zase fetovala proboha. Ale i přesto to znělo krásně, jako hudba. NE! Zaječela jsem na sebe, vždyť ho ani neznáš co když ti něco udělá? No jo to víte jsem cvok. Ale vážně mi stále běhal mráz po zádech. Radši jsem se na tu zeď nalepila ještě víc. Opět se přiznám že jsem se docela lekla když ke mně natáhl ruku v bezmocném gestu. Připadl mi jako šelma lovící svoji ubohou kořist. No ale co vám budu vyprávět, já blbá jsem udělala krok dopředu. Vážně mi připadalo jako kdybych něco pila protože jsem snad v jeho očích zahlédla naději.
"Moon, rychle se mě dotkni, máme málo času!" rozkázal. Nebyl to rozkaz jako rozkaz jako od mojí matky, ale rozkaz jako našeptání mému mozku. Zhluboka jsem se nadechla a udělala jsem dalších pár kroků dopředu skoro až k němu. Natáhla jsem ruku a letmo se ho dotkla. Okamžitě mě chytil za ruku a já panicky vyjekla. Přejel mi rukou po tepně zespodu zápěstí. Přímo do těch míst mi vletěla palčivá bolest. Opět jsem vyjekla a vysmekla se mu.
"Omlouvám se ale bylo to nezbytné." Smutně se usmál. "Uvidíme se velmi brzy fialko…" poslal mi vzdušný polibek a najednou zmizel a s ním všechno kolem mě.

-> Ano wím je to blbost xD ale co? xD sem se nudila xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama