Můj druhý blog TADY  




Vampirismus že všech úhlů.... 3.

13. srpna 2010 v 21:05 | Saili.chan
Třetí část ke článku o Vampirismu!!



Vlad Tepes alias Dracula
Dracula - Vladův otec byl v řádu Draka, Drac si Rumuni pomateřštili přidáním typické koncovky -ul a ono a na konci Dracula znamená přídomek typu "Draculův syn"

Vlad III. Bela Denszö Dracula zvaný Tepeš se narodil r. 1431 v Sighisoaře. Dětství strávil v tureckém zajetí, pardon, byl tam na výchovu:), před jeho očima Turci zaživa pohřbili jeho bratra. U Turků se také poprvé setkal se svým nejoblíbenějším druhem popravy - naražení na kůl. Když se mu posléze podařilo uprchnout zpět do Sedmihradska převzít vládu po svém otci, bylo v zemi na pár let skoro více kůlů, než stromů. Originálním způsobem se zbavil žebráků - sezval je na hostinu do hradu, který dal posléze uzavřít a zapálit a zlodějů "ten, kdo se dopustil krádeže, loupeže, lži nebo bezpráví, ať už to byl bojar, nebo obyčejný člověk, beznadějně propadl hrdlem" tak praví jedna dobová kronika.
Vládnout začal v r.1456, pomocí krvavých opatření potlačil odpor bojarů a Sasů vůči své osobě - pro rozvoj obchodu v zem nechal narazit 500 sedmihradských Němců na kůly, aby rumunští obchodníci narušili jejich monopol. Do dějin se ale nejvíce zapsal svým bojem proti Turecku - 20. 9. 1459 přikázal vybudovat ze strategicky položené Bukurešti pevnost, čímž dal jasně najevo, že končí doba relativního klidu a nastává čas boje. V roce 1461 odmítl platit sultánu Mehmedovi poplatky a se svým malým vojskem zaútočil na obrovskou tureckou armádu. 10 000 Turků bylo posléze na Tirgovišti naraženo na kůly. O rok později však Mehmed Dobyvatel nakonec přece jen Vlada porazil, hrad Poenari byl vypálen a Dracula uprchl do Uher pod "ochranu" Matyáše Korvína. A tady je nejspíše počátek pověstí o jeho sklonech k vampyrismu..

Na těchto pomluvách mají zásluhu sedmihradští Němci, kteří se chtěli pomstít Vladovi za jeho nepřátelství vůči nim (Sasové měli tehdy v Sedmihradsku obchodní monopol a chovali se snad ještě hůře, než Telecom). Chtěli Vlada diskreditovat před Matyášem Korvínem, ke kterému Vlad utekl po porážce Turky v r. 1462. Saský pamflet "O velké obludě jménem Drakula Vajda" se stal bestselerem 15. a 16. století a svého času byl tištěn ve vyšším nákladu než bible. Pochopitelně, že vysoká šlechta včetně Matyáše byla zhnusena a Vladovo následné uvěznění pro smyšlené zločiny trvalo 12 let.

Nakonec byl propuštěn a znovu se ujal vlády ve své zemi "nato král udělal opětovně Draculu vojvodou a od těch dob konal napořád mnoho dobrého.." toť hlas kroniky. Panovaní si však dlouho neužil - r. 1476 padl kdesi u Bukurešti v boji s Turky. Údajně zemřel na pádícím koni buď proboden zepředu kopím, nebo sťat zezadu mečem.

V roce 1931 byla hrobka v klášteře na ostrově Snagov (asi 40 km od Bukurešti) otevřena a zavládlo překapení - byly v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Kde odpočívá nejslavnější rumunský národní hrdina, je stále záhadou.

Upíři v Čechách
NA ZAČÁTKU BYL STRACH KDO BYL UPÍREM ?
Co a jaké průvodní jevy vedly tehdejší lidi k tomu, aby někoho označili za upíra ? Mohly to být různé halucinace, těžké sny, zdánlivě mrtví, některé formy duševních chorob. Mohl to být i odlišný vzhled. Jiný byl například člověk s srostlým obočím, bez obočí, bez ochlupení v podpaží, nápadně zubatý, ten kdo se narodil se zuby, měl je dvěma řadami nebo mu čouhaly, ten, kdo měl neobyčejný tvar hlavy, velké drápy, pigmentové skvrny na kůži. Upíra pak prozrazovaly hlavně měkké, neztuhlé údy.
Nevysvětlitelné nákazy hubící lidi i zvířata vedly mysl tehdejších lidí k této pověře. A stejně tak řada různých nesnází, s nimiž se člověk setkával, vyvolávala vznik a potřebu různých protivampyrických obranných prostředků.
CO PŘINESL VÝZKUM V ČELÁKOVICÍCH ?
Na čelákovické lokalitě bylo zdokumentováno jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky čtrnácti dospělých jedinců. Jejich skelety nebo jejich části ležely tak, jak byly v době pohřbu do země uloženy, nebo jak zanedlouho po pohřbení bylo s nimi naloženo.
To dalo možnost sledovat jednak rozdílnou orientaci hrobových jam, uložení jedinců na zádech, na boku nebo na břiše. Zacpání úst, uložení rukou, jejichž poloha nesporně svědčí o svázání, i neobvyklé uložení dolních končetin. V jednom případě byl zjištěn i dřevěný kůl vražený do země u levé paže. To vše jsou opatření, která klademe do prvého stupně protivampyrických zásahů.
Naopak oddělení hlavy od těla a někdy i končetin jsou dokladem druhého protivampyrického stupně, který byl rozpoznatelný nejméně na čtyřech jedincích.
Důležitým momentem k zásahu proti mrtvému na končetinách v případě jejich nenormálního uložení a svázání, musela být nejspíše doba ihned po smrti, pokud nebylo svalstvo ještě ztuhlé. Po několika hodinách od smrti by zjištěná úprava musela být provázena násilným zlomením kostí nebo být provedena až po několika dnech, kdy se svalstvo opět uvolní.
V prostředí, ve kterém byli tito jedinci pohřbeni, nastává při normálních podmínkách pak nejdříve po šesti týdnech rozklad těla. Značnou úlohu však sehrává teplota a vlhkost. Tímto je dána doba druhého protivampyrického stupně, kdy docházelo po znovuotevření hrobu k oddělení hlavy, případně končetin bez poškození a rozházení ostatních kostí. Vyloučeno bylo i useknutí hlavy, při němž je hlava oddělena vždy až za druhým krčním obratlem, kdy navíc na obratlech zůstávají zřetelné stopy po sečné ráně. Také je vyloučeno případné uložení mrtvého do země až po řadě týdnů, t.j. v rozkladu, kdy by bylo již snadné oddělení hlavy. Tou dobou by totiž nedržely pohromadě ani ostatní partie těla.
Několik slov na závěr
Nalezené pohřebiště je doposud unikátním nálezem ve střední Evropě. Zatím jde o jediné známé pohřebiště určené výhradně pro osoby označené za "upíry". Hroby byly v Čelákovicích nalezeny na malé, nejspíše jen pro tyto nebezpečné jedince vyhražené ploše, a to i v superpozicích a s tzv. zásypy, ve kterých antropoložka dr. M. Blajerová z tehdejšího Archeologického ústavu ČSAV rozeznala další tři dospělé jedince. Znamená to, že když přičteme další dva až tři hroby zničené již v roce 1950, došlo zde v rozmezí několika desetiletí k pohřbení asi dvaceti lidí.
Na základě nerůznějších úvah byla pravděpodobným důvodem zásahu do hrobu v tzv. druhém stupni nejspíše nějaká nehoda nebo tragická událost, která se po smrti odehrála v prostředí, vněmž za života nebožtík žil. Mohlo jít o úmrtí, epidemii nebo úhyn dobytka, ale i přírodní katastrofu, byť i v podobě blesku a následného požáru, která patrně vyvolávala hrůznou představu "upíra", což k výše uvedenému zásahu tehdejší lidi vedlo a obava z něj byla nepopiratelně silnější, než strach za sáhnutí si na rozkládající se mrtvé tělo. Hloubka dna hrobů se pohybovala od 35 do 120 cm a některé partie mělce uložených hrobů byly druhotně narušeny nejspíše při zemědělských pracích. Tak nelze ani vyloučit, že již v minulých stoletích mohlo být toto zapomenuté staré pohřebiště narušeno a některé kosti zde např. vyorané, pak daly podnět k označení místa jako Mrchovláčka.
Zajímavostí však je, že kosterní pozůstatky, u nichž se ve většině podařilo určit pohlaví, náleží mužům, a to ve věkovém rozmezí cca 20 až 60 let. Jejich tělesná výška se v průměru pohybovala kolem 168 cm. V jednom případě byl zjištěn výskyt devátých zubů v horní čelisti. Jinak konkrétní materiál nijak zvlášť nevybočuje z hodnocené slovanské populace z jiných pohřebišť.
Vzhledem ke všem známým okolnostem historickým i archeologickým včetně průvodních nálezů železných přezek bylo toto pohřebiště datováno do konce 10. Až prvé poloviny 11. Století. Ani v současné době další získané informace v rámci archeologických výzkumů v celém okolí nijak toto datování neposunují, a tak opět můžeme konstatovat, že nález patří již do mladšího hradištního období, ne však ještě zcela křesťanského.
"Ke zmíněným senzačním a tajemným informacím a abnormálních jedincích z pohřebiště v Čelákovicích, o kterých se nesmí veřejnost dozvědět přísně utajovanou pravdu", podaných v televizi NOVA ústy Jenny Nowak a uvedených v kapitole "Poslední slovo..." jejího románu "Jiná rasa" a v různých časopisech, lze jen říci, že autorka uvedla řadu vlastních fantastických výmyslů a nepravdivých údajů, které s odbornými závěry, přístupnými všem zájemcům o korektní hodnocení, nemají nic společného.

Porfýrie
Dr. David Dolphin, kanadský lékař z University of British Columbia ve Vancouveru, vampýrismus vysvětlil po svém. Podle něj je to vzácná, ale velmi těžká krevní choroba. Na lékařském kongresu v Londýně, konaném na téma "porfyrinová chemie" (zkoumá vrozené nebo vývojové poruchy látkové výměny v krevním systému), přednesl příslušnou přednášku. Podle jeho koncepce není organismus nemocných vampýrismem (Porfýriií) schopen přeměňovat v krvi železo na porfyriny, což je pro zdravý organismus životně důležitý proces. Jestliže ho však organismus není schopen realizovat, krev i porfyriny zbavené železa prostupují kůží, takže konkrétním výsledkem je to, že pokožka reaguje nesmírně citlivě na světlo. Pacient může tím pádem vycházet ven jedině v noci. Úvahy dr. Dolphina jdou ještě dále. Vampýrismus se z lékařského hlediska dále zhoršuje, když se v krvi odbourá poslední zbytek hemoglobinu. Za jeho rozpad je zodpovědný enzym P 450. Právě tento enzym je vydatně obsažen v česneku, jež, jak je známo, upíry zahání.
Toť další názor, který se tváří i docela věrohodně...ale vy si udělejte svůj...

Krvežiznivý upíři...
Všichni je známe z temných mýtů a legend ze všech koutů světa. Noční stvoření, živící se krví. Nesmrtelní, s nadlidskou silou, s alegrií na stříbro a česnek a bez odrazu v zrcadle. Tyto aspekty si ale víceméně vymyslela církev...
Upíří mýty tady byli už dávno před příchodem křesťanství, ale tehdy nebyli upíři tak jednotvární, jako dnes. Možná to ani neměli být upíři, ale spíše démoni (otázkou však zůstává, jestli upír není jen druh nehmotného démona). Někteří ani nepili krev, ale třeba trhali své oběti na kusy, nebo požírali těla mrtvých. Někteří nesmrtelní upíři (vampýrismus nemusí nutně znamenat nesmrtelnost) mají možnost stát se opět smrtelnými lidmi, např. malajský ženský upír Langsuir. Jednoduše - sem tam se lišili a spíš bych je nazývala démony, jelikož pod označením "upír" si dnes lidé představují právě onu "křesťanskou formu"...
Církev se snažila dokázat, že upíři jsou ďáblova stvoření, a proto si začali po svém vysvětlovat i jejich zrod. Podle nich se mohl stát upírem člověk nekřtěný, dítě, které zemřelo nepokřtěné, sebevrah, křivopřísažník, člověk, který byl pohřben bez příslušných křesťanských ceremonií, nebo ten, co se dopustil svatokrádeže. Zkrátka všichni, kteří porušili tehdejší náboženská nařízení. Podle nich také všichni upíři pocházejí z Kaina, který se jako první dopustil hříchu vraždy. Poté, co zabil svého bratra Ábela, prý bloudil světem, opovrhovaný všemi lidmi a opuštěný. Jednoho dne potkal Lilith, první Adamovu ženu (stvořenou ze špíny a prachu, Satanem svedenou, démona) a ta ho naučila používat krev k magii a pomocí krve stvořit sobě rovné. Kain si stvořil tři syny. Ti vytvořili dalších třináct potomků, jež se stali upíry a všichni se pak rozešli mezi lidi.
Upíři symbolizovali pro církev "to špatné". Byla to dokonce sama církev, kdo si vymyslel známou alergii na stříbro, neviditelnost v zrcadle, apod. (Ježíš byl prodán za 30 stříbrných - zrcadlo rovněž obsahuje stříbro). Upíři se tedy staly ikonou strachu a církev toho využívala ve svůj prospěch.
KREV
Je důležitá tělní tekutina, v níž údajně sídlí duše. Duše je energií, tedy neviditelnou hmotou, která se zřejmě někde v těle nacházet musí a právě mýty říkají, že je to právě krev. Vždy se používala k magii a woodoo. Její význam je zdůrazňován snad ve všech druzích okultních věd a učení. Vzpomeňme si i na Biblické citáty:
"Krev žádného těla jísti nebudete, neboť duše všelikého těla jest krev jeho. Kdokoliv by ji jedl, vyhlazen bude."
Třetí kniha Mojžíšova, kap. 17.
A Ježíš pravil svým učedníkům:
"Ten chléb, co jíte, jest tělo mé a víno, co pijete, krví je mou."
(= duší, což znamená, že se Ježíš "rozdal", tedy symbolický vampýrismus).
Pohané a divoké kmeny pili krev svých protivníků, aby získali jejich sílu. Jen pro zamyšlení...

Povídačky
CHARAKTERISTIKA UPÍRA Z HORORU:
- Bledá pleť, alergie na stříbro, česnek a sluneční světlo, nesmrtelnost (lze jej zabít jen speciálními technikami), nadlidská síla, neviditelnost v zrcadle, dokáže se proměnit v netopýra či vlka, nesnáší křesťanské věci (kříže, svěcená voda, apod.), živí se lidskou krví, bývá neobvykle přitažlivý a přitom tajemný, až hrůzu budící, spí v rakvi.
JAK UPÍRA ZABÍT?
1. Slunečním světlem. Tedy, někdo říká, že slunce upíra zabije, jiní, že jej jen oslabí...a pak je ale možné využít druhý způsob...
2. Zastihneme upíra v době, kdy to nečeká. Srdce mu musíme prorazit dřevěným (dubovým) kůlem, ústa vycpat česnekem a zabezpečit křížkem. Nebo uříznout hlavu...pro jistotu...
No řekněte sami - nezní to trochu hloupě?

Psychičtí upíří (jiný pohled na Psychický Vampirismus)
Pokud je krev sídlem naší duše a její energie, je možné, aby nám určití jedinci, takzvaní "psychičtí upíři", tuto energii odsávali, ať už vědomě, nebo ne. V každém případě jsou tito lidé (nebo upíři) nebezpeční a nežádoucí, jelikož nás postupně ničí. Berou, ale nic nedávají. A nemohou s tím přestat, protože kdyby neodsávali energii jiným, sami by strádali. Jestli je psychický vampýrismus chorobou duše nebo něčím jiným, zůstává záhadou...
Jak poznat psychického upíra?
Jsou to obvykle lidé, kteří v ostatních probouzejí bezdůvodný pocit odpovědnosti, či dokonce vděčnosti. Máte pocit, že se o ně musíte starat, aniž by sami něco takového byť jen naznačili. Mnohokrát se i bezeslov dožadují něčí pomoci, aniž by ji ve skutečnosti potřebovali - chtějí jen vysávat naší životní energii! Jestliže se na nás někdo stále obrací a očekává, že mu budete prokazovat laskavosti, a v případě, že něco potřebujete vy, má vždy neodkladné povinnosti, tak POZOR!!! Jedná se o psychického upíra a jste vysáváni!
Psychický upír se vás může pokusit něčím připoutat - např. nějakým darem či činem, abyste měli pocit, že mu něco dlužíte. Nechtějí však nic hmotného, chtějí jen váš pocit závazku. Pokud rozpoznáte psychického upíra, nijak se mu neodvděčujte! Prostě dělejte, jako že nic a nenápadně se od nich odpoutejte. Naučte se říkat NE! Nereagujte na jejich žádosti o pomoc a vyhýbejte se jim! Psychický upír skutečně jen bere, a nikoliv dává...
U mně se víra v psychické upíry proměnila v jistotu, když jsem na ně sama narazila. Ze začátku je těžké takového upíra rozpoznat. Pokud máte ale podezření, že vás v okolí někdo vysává, zkuste zjistit, co si o dané osobě myslí ostatní a kolik má přátel. Psychický upír obvykle přátelé nemá - kromě obětí, které ještě nepřišli na to, že jsou obětmi...

Hřbitov Upírů
Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. V Čelákovicích u Prahy.
Roku 1966 objevil pohřebiště na své zahradě při výkopu pro vodovod pan František Zmek. Svůj nález nahlásil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, který zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum. Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10-11.století! Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu, která byla označena razítkem tajné-nevhodné ke zveřejnění.
Co se našlo?
Všichni mrtví zemřeli násilnou nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Příčinou smrti tedy nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě byly vyloučeny i nemoci či morové epidemie. V době smrti byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle. Robutnost koster ukazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá a to nejen na tehdejší dobu. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny deváté špičaté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem.
U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální protiupírské zákroky. Někteří byli uloženi tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny a podle průzkumu krčních obratlů musely být odděleny posmrtně-ukroucením.

Víra na upíry v Evropě
Víra v upíry byla (a je) hojně rozšířena v mnoha částech světa, žádná jiná oblast na světě však nevydala tak rozsáhlou sbírku vampyrického vědění jako Evropa. Legendy o nemrtvých putovaly svobodně všemi možnými evropskými zeměmi, čímž dnes působí nesnáze, pokud jde o přesné určení původu vampýrské legendy.
Například v Řecku dodnes existují lidé, kteří věří na upíry. Konkrétně tento jejich tvor je znám jako "vrykolakas". Člověk se mohl stát vrykolakem skrze násilnou smrt či nedbale vykonaný pohřeb. V Řecku ovšem (jakož i u jiných ortodoxních národů) existovala také všeobecně rozšířená víra, že osoba vyhoštěná z církve nedojde po smrti klidu. Je tudíž zřejmé, že každý, nad kým vyslovil kněz tuto klatbu, stával se rovněž upírem. Zdá se, že vrykolakovi bylo předurčeno, aby napadal ty lidi, které znal ještě zaživa. Tento upír totiž často přicházel k domovům svých přátel a příbuzných, aby zvenčí volal jejich jména. Ke zničení vrykolaka bylo nutno použít tradičních metod, tedy prohnání dřevěného kůlu skrze tvora a odseknutí jeho hlavy. Po těchto úkonech někdy následovalo spálení těla. Příležitostně se také stávalo, že vědělo-li se o nemrtvém, že jde o původně exkomunikovaného, byla tato klatba knězem z vrykolaka sňata, čímž mu byl dán mír.
S Řeckem sousedící země jsou taktéž bohaté na vampyrický folklór. Bulhaři mají víru, která se velmi podobá tomu, čemu věří Řekové. Také zde povstávají upíři skrze násilnou smrt či neschopnost duše zemřelého nalézt klid. Příčinou zde mohl být i nedbale vykonaný pohřební rituál. Jakmile se zrodí "vapir" či "ubour" (záleží na oblasti) bude postrachem místních obyvatel tak dlouho dokud jej nezlikviduje "vampirdzhija" - bulharský lovec upírů. Někteří bývali odstraňováni pomocí dřevěného kůlu, jiní pak mohli být donuceni vstoupit do láhve s ikonou či svatým obrázkem.
V Rumunsku jsou upíři nazýváni "strigoi" či "strigoica" (mužský a ženský rod). Často jsou pokládáni za živé čarodějnice, které mohou opustit své tělo, kdykoli chtějí na někoho zaútočit. Tito živí upíři jsou nazýváni "strigoi vii". Naproti tomu nesmrtelní krev vysávající upíři jsou v této oblasti nazýváni "strigoi morti". Tito tvorové jsou tradičními upíry nejen proto, že v noci opouštějí své hroby a přiživují se na krvi živých, nýbrž také pro způsoby, jakými byli likvidováni. Rumuni věřili, že "strigoi morti" je možné česnekem udržet v bezpečné vzdálenosti, větévka divoké růže mu zabraňovala v opouštění hrobu a svaté symboly jej dokázaly zapudit. Samozřejmě, že preferovanými metodami bylo probodnutí kůlem a stětí. Z Rumunska také pochází víra v "nosferatu". Toto jméno bývá spojováno s krev vysávajícím upírem, jemuž je přisuzována schopnost mít sexuální styky s živými. Osoba je odsouzena stát se "nosferatu", pokud je nevlastním dítětem rodičů, kteří se narodili jako levobočci. K zlikvidování "nosferatu" jsou rovněž používány obvyklé evropské metody.
V Polsku a Rusku se setkáváme s folklórem, jehož součástí je i "upior" či "upyr". Oba tito tvorové disponují neobvyklým rysem, totiž že se potulují a útočí v době od poledne do půlnoci, což znamená, že přinejmenším polovina jejich aktivity spadá do denních hodin. Jejich neuhasitelná žízeň po krvi je však řadí mezi tradiční upíry. Oba tvorové bývají zneškodňováni tradičnímu evropskými způsoby, v Rusku však kromě toho bývala na "upyra", nalezeného ve své rakvi, vylévána svěcená voda.
Německý "nachtzehrer" se chová prakticky stejně jako "vrykolakas". Kromě toho však o něm bylo známo, že se přiživuje nejen na krvi živých, nýbrž i na tělech mrtvých.
Ve Velké Británii a Francii nenacházíme žádný významnější původní vampyrický folklór.
Ještě několik evropských zemí, o kterých nebyla zmínka, disponuje jistým druhem vampyrického folklóru, jsou si však v mnohém podobné s výše zmíněnými případy. Např. v Itálii existuje velice stará víra v živého upíra, který je nazýván "strega" a který se chová velmi podobně jako rumunský "strigoi vii".
Nyní si představme některé okultní či vědecké pohledy na problém vampyrismu. Tato vysvětlení je však možno aplikovat pouze na některé z případů a zdaleka neobjasňují existenci vampyrismu jako celku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama