Můj druhý blog TADY  




Jediná vzpomínka která travala věčně...Jednorázovka? xD

17. září 2010 v 22:25 | Saili.chan
Mnu to sem se takle zase jednou nudila xD a co ze mě vylezlo xD Jednorázovka xD Teda ještě nevim jestli jednorázovka xD
Pokud chcete abych to prodloužila na několik kapitol tak klíďo píďo xD
Je to takový trošku ponuřejší protože sem měla zase jednu ze svejch nálad xD znáte to xD


Povídka je pod perexem



Občas když na tebe vzpomínám, připadá mi jako kdyby si tu byl stále se mnou. Staral se o mě stejně jako vždycky, a každou noc by si přišel k mé posteli, políbil mě na čelo a řekl tu kouzelnou větu. "Každý den si užívej tak, jako kdyby měl být tvůj poslední.". Říkával si mi to každý večer. A mé sny byly vždy čisté, milé a bezbolestné…
Občas mi také přijde že už je to věčnost co si nás opustil. Avšak jsou to teprve tři roky. Ale neboj se, já na tebe stále myslím a každou noc mi za tebe z oka ukápne slza. Ale již nikdo mne nepřijde políbit na čelo a očistit mě od temnoty. Už nikdo mi nikdy neřekne ta krásná slova budoucnosti. A já už na ně začínám zapomínat. Už nevím co to je si užívat. Já pouze přežívám…
Tok myšlenek se náhle přerušil a do reality ji vrátil zvuk školního zvonku. Dnešek pro ni byl naprosto normální den. Nic zvláštního, nic převratného. A proč by taky? Ona byla jen šedá myška schovaná
pod vrstvami oblíbených spolužáků. Ona již tři roky prožívala svoji ztrátu zatímco ostatní dělali jako kdyby se jejich svět točil jen a jen kolem popularity. To proto byla jiná. Její střed vesmíru umřel před třemi lety a s ním zemřela i ona.
Jako vždy vyšla ze třídy jako poslední. Nikdo se ji nikdy nepokoušel zastavit. Zamířila rovnou ke své skříňce. Odemkla vzala si všechno co potřebovala. Nikdy toho nebylo moc. Vše si pečlivě uklidila do tašky a vydala se pomalu chodbou.
Vyšla ze školy a vydala se svojí tajnou cestou domů. Vůbec netušila že cesta kterou si zvolila pro ni znamená smrt. Brala to jako každý den s naprostou lhostejností. Šla pomalu do rytmu písničky která jí hrála do sluchátek.
Už ze začátku se jí to nezdálo. Všude kolem bylo ticho, ale ne obyčejné ticho. Jako by z něj vyzařovala jasná temnota. Oklepala se a raději přidala do kroku, dnes neměla na temnotu nějak extra náladu. Kousek od sebe zaregistrovala rychlý pohyb. Srdce jí bilo až v krku a proto raději ještě přidala. Skoro utíkala. Bohužel se moc daleko nedostala…
Skláněl se nad ní Anděl s černým peřím a rudýma očima. Z koutku úst mi ukapávala čerstvá karmínově rudá krev. Na tváři mu hrál dravčí úsměv. Přesně tak by si spoustu z vás představilo krvelačnou zrůdu. Ale ten Anděl za to nemohl. Byla na něj uvalena kletba poté co byl svržen z nebes. Od té doby dostal vždy jednou za dva měsíce žízeň. Žízeň která se nedala ukojit. Nikdy nemá dost. Pouze by bral. On nikdy nebyl zlý. Avšak jednou udělal věc kterou se znelíbil Archandělům a ti ho za trest nechali spadnout na zem kde na něj uvalili odpornou kletbu. On je nesnášel. Nikdy je neměl rád. Už od samého počátku moc dobře věděl že to oni jsou zrůdy. Azothar. Tak mu kdysi říkali. Už si skoro nic ze života na nebesích nepamatoval. Jediná vzpomínka která trvala věčně byla ta když padal dolů…

- Kritiku pls xD sem hroznej spisovatel xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DeatH the BonezZ ^_^ DeatH the BonezZ ^_^ | Web | 18. září 2010 v 20:01 | Reagovat

mas u mna hodnotenie  blogu ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama